Zemřela Mgr. Daniela Brodská (1944–2025)

Narodila se 29. srpna 1944 v obci Růžďka u Vsetína a významnou část života spojila s Vysočinou, středními Čechami a Podkrkonoším, mimo jiné i se Dvorem Králové nad Labem, kde působila jako farářka a kde také prožila poslední léta života.

Její profesní i osobní dráha byla poznamenána perzekucí, zákazem výkonu duchovenské služby, aktivní účastí v disentu i krátkým, ale výrazným vstupem do veřejného života po roce 1989. Především však byla ženou, která chápala víru jako odpovědnost za svět kolem sebe. Její příběh zpracovali žáci královédvorského gymnázia v roce 2022 v rámci projektu Příběhy našich sousedů.

Rozloučení s Mgr. Danielou Brodskou proběhne 

v evangelickém kostele ve Dvoře Králové nad Labem (nám. Odboje 1128) 

Na přání paní Brodské myslete místo květinových darů na potřeby ČCE Diakonie Dvůr Králové nad Labem, č. účtu 273928453/0300.

Daniela Brodská, rozená Horáková, vyrůstala v rodině evangelického faráře a učitelky, kde byl smysl pro pravdu, službu a osobní odpovědnost samozřejmostí. Už od dětství čelila důsledkům tlaku komunistického režimu – nucené stěhování rodiny i perzekuce otce formovaly její vztah ke svobodě a moci státu nad jednotlivcem. Navzdory ztíženým podmínkám vystudovala strojní průmyslovou školu v Břeclavi a krátce pracovala jako konstruktérka, než se rozhodla pro studium teologie na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, kterou absolvovala v roce 1968. Studium pro ni nebylo jen vzděláním, ale i vstupem do prostředí kritického myšlení a otevřených diskusí, kde se seznámila s lidmi z okruhu evangelické církve, disentu a undergroundu. V roce 1967 se provdala za teologa Petra Brodského, s nímž vychovala dvě děti a sdílela i důsledky otevřeného postoje vůči režimu. Jako vikářka a později farářka působila na několika místech v Čechách a na Moravě, než jí byl v první polovině 70. let státními úřady odebrán souhlas k výkonu duchovenské služby – přesto se své role ve společnosti nikdy nevzdala.

V roce 1977 Daniela Brodská spolu s manželem podepsala Chartu 77, což považovala za samozřejmý a nezbytný projev nesouhlasu s porušováním lidských práv. Stala se součástí úzké skupiny evangelických farářů–chartistů, kteří byli pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti. Aktivně se podílela na opisování a šíření samizdatových textů a na distribuci pašované literatury ze zahraničí, především náboženské, ale i politické. Domovy rodiny Brodských sloužily jako zázemí této činnosti a postupně se do ní zapojily i jejich děti. Byla propojena s okruhem českého undergroundu, včetně lidí kolem skupiny The Plastic People of the Universe, udržovala blízké vztahy s rodinou Jirousových a podporovala Julianu Jirousovou v době věznění jejího manžela Ivana „Magora“ Jirouse. Osobně se znala s Václavem Havlem, Alexandrem Dubčekem i dalšími osobnostmi tehdejší opozice. Tlak, výslechy a profesní degradaci přijímala s klidem, který vycházel z přesvědčení, že víra není únikem z reality, ale postojem k ní.Veřejná služba po roce 1989

Po listopadu 1989 se přirozeně zapojila do veřejného dění. V Jihlavě působila v Občanském fóru a na začátku roku 1990 se stala předsedkyní Městského národního výboru. Po prvních svobodných komunálních volbách byla zvolena starostkou Jihlavy. Do politiky vstupovala z pocitu odpovědnosti a s vědomím, že jde o dočasnou službu v mimořádné historické chvíli. Po roce a půl z veřejné funkce odešla a vrátila se k duchovní práci, která jí byla vlastní.

Od roku 1992 znovu působila jako farářka – v Kostelci nad Labem, Kladně, Vrchlabí a nakonec ve Dvoře Králové nad Labem, kde sloužila až do roku 2020. Svobody po roce 1989 si hluboce vážila a naplno ji prožívala nejen ve své práci, ale i při cestách a setkávání s lidmi. Často zdůrazňovala, že farář má jedinečnou moc měnit společnost k lepšímu od jednotlivce. Toto přesvědčení nebylo frází, ale shrnutím jejího vlastního života.

Odkaz Daniely Brodské zůstává svědectvím o odvaze, vytrvalosti a odpovědnosti v časech nesvobody i svobody. Ukazuje, že odpor proti bezpráví může mít podobu tiché, důsledné a dlouhodobé služby druhým.

Čest její památce.