Vyhledej
Novinky emailem
Jaroměřsko > Historie > osobnosti

Syn rodačky ze Dvora Králové rakouským ministrem? Poznejte příběh Otto Bauera, který se snažil držet kormidlo středoevropských dějin

Slavné děti Kathariny Bauer - 1. část

Redakce, Filip Pýcha / 4.12.2022
18. října roku 1861 se ve Dvoře Králové nad Labem narodila v německo-židovské rodině Katharina Gerber. V nedalekém Náchodě měl textilní továrnu Filipp Bauer, kterého si vzala za muže. Měli spolu dvě děti. Obě děti se proslavily, každé úplně jiným způsobem.

FOTOGALERIE - Syn rodačky ze Dvora Králové rakouským ministrem? Poznejte příběh Otto Bauera, který se snažil držet kormidlo středoevropských dějin

V tomto článku se budeme věnovat jejich synu Ottovi. Otto Bauer (5. září 1881 – 4. července 1938) byl mimořádně významný rakouský politik, velmi vlivný předseda obnovené rakouské Sociální demokracie a ministr zahraničí Republiky Německé Rakousko..

—-------------------------


Krátká osobní předmluva autora článku

Na příběh Kathy Bauer a jejích dětí jsem narazil, když jsem byl před lety přizván ke spolupráci se spolkem Za obnovení památky Židovského hřbitova ve Dvoře Králové nad Labem. Podílel jsem se jako dramaturg a moderátor na podobě několika ročníků Královédvorského kulturního festivalu, který spolek pořádal jako beneficii.

Jsem rád, že se záměr obsažený v názvu spolku podařilo dovést do zdárného konce a židovskou komunitu tak připomíná nejen památník na místě bývalé synagogy v centru města, ale i důstojným způsobem udržovaný židovský hřbitov v Podharti.


Český zemský původ Otto Bauera - matka Kathy a otec Philipp Bauerovi

Otto Bauer pocházel z německy hovořící židovské komunity v Čechách.

Katharina Gerber se narodila ve Dvoře Králové nad Labem (mezi obrázky vidíte zápis z matriky s uvedeným místem narození Koniginhof). Jejím otcem byl Bernhard Gerber, zpracovatel bavlny z Hořic, její matkou Bernhardova druhá manželka Jeanette rozená Pick ze Dvora Králové nad Labem.

Filipp (či Philipp) Bauer se narodil v Úsobí. I jeho otec Jacob Bauer byl z Úsobí, jeho matka byla Babette rozená Mauthner. Filipp Bauer byl úspěšný fabrikant, vlastnil dvě přádelny v severních Čechách, ve Warnsdorfu a Náchodě.

Není nijak složité zrekonstruovat rodokmeny Kathy a Philippa Bauerových. Dostatek informací je například na stránkách https://www.geni.com/.


Mládí Otto Bauera

Jak už bylo řečeno, Otto Bauer se narodil 5. září 1881 ve Vídni do rodiny bohatého liberálně smýšlejícího židovského textilního továrníka. Navštěvoval základní školu ve Vídni a poté střední školu ve Vídni, v Meranu (italské Tyroly) a v Liberci. Na střední škole ho hluboce zasáhlo, když chudší spolužáci nedokázali z finančních důvodů dokončit své studium, a začal se zajímat o sociální otázky. Jeho politické zájmy se projevily i během vysokoškolského studia práv, které zahájil roku 1903. Na vídeňské univerzitě si kromě práva, historie, jazyků (mluvil německy, anglicky, francouzsky a později po letech ve válečném zajetí i rusky) a filozofie zapsal ještě politickou ekonomii a sociologii. Doktorát získal roku 1906.



Politická dráha před 1. světovou válkou

Bauer se angažoval v rakouské Sociální demokracii již od roku 1900. Stal se také členem Volného sdružení socialistických studentů. Spoluzaložil spolek „Budoucnost“, který měl být politickou školou pro vídeňské dělníky. Pozornost vzbudilo, když v roce 1907 (v 26 letech) představil své 600 stránkové dílo "Národnostní otázka a sociální demokracie”. Šlo o práci s nezvyklým tématem, protože socialisté se věnovali otázce třídní, národnostní otázku považovali za nepodstatnou. Bauer se v knize pokoušel uplatnit principy kulturní autonomie v rámci socialistické ideologie.

Když bylo ve volbách roku 1907 poprvé uplatněno rovné hlasovací právo (pro muže), Sociální demokracie výrazně uspěla. Utvořila druhou největší parlamentní frakci a Bauer se stal nejen řadovým poslancem Poslanecké sněmovny Říšské rady (dolní komory tehdejšího rakouského parlamentu), ale rovnou tajemníkem poslaneckého klubu.

Otto Bauer byl působivý řečník a přesvědčivý diskutér. Spoluzaložil sociálnědemokratický měsíčník Boj a byl dlouhou dobu jeho šéfredaktorem. Byl také členem redakční rady stranických Dělnických novin. Napsal asi 4000 novinových článků.




Vojenská služba, nasazení ve válce, ruské zajetí a Únorová revoluce

Ke splnění povinné vojenské služby narukoval ke 3. pluku tyrolských císařských myslivců, po složení důstojnické zkoušky ukončil aktivní vojenskou službu. Pak byl jako záložník převelen k pěšímu pluku dánského krále Fridricha VIII.

V srpnu 1914 byl Bauer povolán do války jako záložní poručík u pěchoty. Zúčastnil se jako velitel čety těžkých bojů v Haliči, obdržel Vojenský záslužný kříž 3. stupně. V listopadu 1914 byl zajat Rusy

Během svého zajetí na Sibiři měl Bauer možnost číst ruské, anglické a francouzské noviny. Není bohužel v běžném povědomí, že roku 1917 několik měsíců před bolševickým říjnovým převratem pod vedením V. I. Lenina došlo v Rusku k tzv. Únorové revoluci. Poslední car tehdy abdikoval bez určení nástupce, čímž v Rusku skončila vláda dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov. Do čela země se postavila Prozatímní vláda pod vlivem tzv. kadetů (Konstitučních demokratů) a eserů (Socialistických revolucionářů), v květnu se přidali menševici (vůči ostatním stranám smířlivější frakce ruské Sociální demokracie). Bauer si během zajetí vytvořil vazby s menševickými úředníky.

Díky intervenci rakouské Sociální demokracie se Bauer mohl v září 1917 vrátit do Vídně v rámci výměny válečných zajatců.


Republika Německé Rakousko

37letý Otto Bauer byl 11. listopadu 1918 zvolen druhým lídrem obnovené rakouské Sociální demokracie.

Nyní je opět třeba vysvětlit historický kontext, neboť ani tentokrát není v běžném povědomí, že v období od 21. října 1918 do 10. září 1919 existovala Republika Německé Rakousko, k níž se hlásila všechna území Předlitavska, kde žili Němci (to znamená včetně tzv. Sudet a Jižních Tyrol), a jejíž politici do jejího konce neúspěšně usilovali o sjednocení s německou Výmarskou republikou. Právě za Republiky Německé Rakousko byl Otto Bauer od října 1918 do července 1919 rakouským ministrem zahraničí. Právě on s myšlenkou na národní sebeurčení Němců patřil mezi hlavní zastánce sjednocení Německého Rakouska a německé Výmarské republiky. Dodejme, že jeho postranním motivem byla i velká víra v to, že v Německu brzy proběhne socialistická revoluce. Bauer je považován za nejdůležitějšího vyjednavače sjednocení na rakouské straně, jeho německý protějšek byl ministr zahraničí Ulrich von Brockdorff-Rantzau. 

Rozhovory nepřinesly žádný výsledek. Sjednocení pak zakázala Smlouva ze Saint-Germain (podpis 10. září 1919, platnost od 16. července 1920), která současně zakotvila hranice vzniklé Rakouské republiky. Bauer po neúspěchu své vize o sjednocení všech Němců rezignoval v červenci 1919 na funkci ministra zahraničních věcí. 

Otto Bauer prosazoval spojení Němců v jednom státě až do roku 1933. S nástupem Hitlera změnil názor: „Každý sociální demokrat a každý dělník v Rakousku si byl vědom, že chceme unii s Německou republikou, ale ne s Hitlerovým vězením.” Jako žid ani nemohl reagovat jinak.


Další politický osud Otto Bauera

Bauer roku 1919 pokračoval jako poslanec, Spolu s vůdci dělnických a vojenských rad se Bauerovi podařilo udržet dělníky na stranické linii a zastavit dva větší pokusy o komunistický puč. Tento úspěch souvisel i s tím, že revoluční elán dělnické třídy v průběhu dvouletého poválečného rozvoje výrazně ochabl. Bylo to období, kdy si dělníci mohli snadno najít práci, vydělat si přiměřenou mzdu, neplatili téměř žádné nájemné a v hlavním městě, které se tehdy přezdívalo „Rudá Vídeň“ měli nárok na první sociální dávky.

V roce 1920 se však začala poválečná ekonomika založená výrazně na spekulacích hroutit. Kromě zaměstnanců, kteří kvůli inflaci přišli o dobré platy, úspory a půjčky, se na hranici chudoby dostali i důchodci a farmáři, kteří byli závislí na úrocích a příjmech z pronájmu.

Ve volbách roku 1920 zvítězila Křesťanská sociální strana. Sociální demokraté pak opustili především kvůli Bauerovi černo-rudou koalici a odmítali podíl na vládě. Tento odmítavý postoj souvisí s Bauerovým politickým přesvědčením (tzv. austromarxismem). 


Austromarxismus

Otto Bauer byl jedním ze zakladatelů a zároveň asi nejvýznamnějším představitelem myšlenkového proudu zvaného austromarxismus. Všichni socialisté věřili pod vlivem Marxe v historickou nevyhnutelnost nástupu socialismu, existovaly však různé socialistické proudy. Reformisté věřili, že se socialismu dá dosáhnout prostřednictvím liberální demokracie, vítězstvím ve volbách bez nutnosti revoluce. Revoluční marx-leninisté věřili v nutnost změny prostřednictvím okamžité radikální revoluce. 

Austromarxisté se pokoušeli o určitou “střední cestu” mezi sociální reformním a revolučním socialismem. Bauer, ovlivněn ruskými menševiky, sice věřil v nutnost revoluce, na rozdíl od leninského výkladu ji ovšem podmínil nejprve dosažením absolutní většiny v rámci parlamentní demokracie. 

Specifickým rysem austromarxismu tedy bylo přesvědčení, že kolaps buržoazně-kapitalistického společenského řádu je nevyhnutelný, neměl by být proto prosazován v nezralých podmínkách. Je třeba být trpělivý a čekat. Neúspěchy a chybný vývoj buržoazního kapitalismu je v tomto smyslu třeba přijmout jako předzvěst revolučního cíle.

To je vysvětlení, proč se Sociální demokraté pod Bauerovým vedením odmítali podílet na vládě.  


Hodnocení Bauerovy politiky

Bauerův stranický kolega Karl Renner zhodnotil Bauerovu politiku takto: „Otto Bauer svým strnulým postojem, vahou své osobnosti... znemožňoval sociálním demokratům vstup do vládní koalice, leda za cenu stranického rozkolu... Tento experiment měl ten ‘šťastný’ následek, že nová republika, která byl primárně definována sociálně-demokratickou pracující třídou jako demokratická republika byla založena jako ryze buržoazní republika.

Roku 1926 se udála další pohroma, když se Sociální demokraté rozhodli aktualizovat svůj dlouhodobý program, který se nezměnil od roku 1901. V Linci vznikl zjevně pod velkým Bauerovým vlivem nový dokument, který obsahoval revoluční rétoriku. Reálná politika sociální demokracie, zejména v Rudé Vídni se sociálně-demokratickým starostou, byla reformně orientovaná a demokratická. Budoucí kancléř Bruno Kreisky mluvil tehdy o strašném omylu: „Sousloví ‚diktatura proletariátu‘ se ke straně přilepilo…  Byla to škodlivá formulace a odporovala všemu, co bylo možné v našem programu vyčíst.“ 


Závažným aspektem záměrné neúčasti ve vládě, byl také fakt, že se armádní ministr Julius Deutsch musel roku 1919 vzdát kontroly nad federální armádou. Tou armádou, která o 14 let později sehrála klíčovou roli v potlačení sociální demokracie a nástupu klerofašisty Engelberta Dollfusse, který po uchvácení moci v srpnu 1933 vytvořil monopolní vládní stranu na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front (Vlastenecká fronta). Kancléř Dollfuss byl zavražděn Hitlerovými nacisty, Rakousko bylo následně anektováno Německem.

Bauerovi bývá vyčítáno, že usnadnil zničení rakouské demokracie a umožnil nástup Dollfussova fašismu.


Exil

V době Dolfussovy diktatiury byla činnost sociální demokracie výrazně omezována.

Když byla v roce 1934 strana postavena mimo zákon, odešel Bauer do exilu do Brna. Zde oznámil, že bude straně nadále k dispozici jako poradce, publicista a správce naspořených stranických prostředků, sám však již nebude zastávat žádné řídící funkce. Nešlo o prázdná slova, skutečně velmi účinně podporoval podzemní hnutí skrze svou Zahraniční kancelář rakouských sociálních demokratů. V roce 1938 Bauer emigroval z Československa do belgického Bruselu, kde se koncem března jeho Zahraniční kancelář spojila s vedením rakouských Revolučních socialistů.

Otto Bauer zemřel na infarkt v Paříži 5. července 1938. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise naproti pomníku bojovníků Pařížské komuny. V roce 1948 byla jeho urna převezena do Vídně a 12. listopadu 1950  znovu pohřbena v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově.


Pár slov o osobním životě Otto Bauera

Před první světovou válkou se zamiloval do Helene Landauové, vdané akademičky a publicistky, která byla o deset let starší než on. Poté, co se v roce 1920 rozvedla se svým manželem, byli oba oddáni v hlavní vídeňské synagoze (civilní sňatek nebyl v té době právně možný).

Syn Otty Bauera Martin, narozený v roce 1919, byl úspěšným rakouským animátorem a filmovým producentem .

Pobýval Otto Bauer někdy ve Dvoře Králové nad Labem? K tomu si řekneme víc v navazujícím článku, který se bude věnovat jeho o něco slavnější sestře Idě.


Filip Pýcha

Zdroje:

https://www.myheritage.cz/names/otto_bauer 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Bauer 

https://de.wikipedia.org/wiki/Austromarxismus 

https://masarykovaakademie.cz/knihy/otto-bauer-bolsevismus-nebo-socialni-demokracie-1920/ 

https://jbi.or.at/otto-bauer/ 

https://krkonossky.denik.cz/z-regionu/festival-pripomnel-komunitu-zidu-20161003.html 

https://www.cairn.info/revue-psychanalyse-2008-2-page-57.htm 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_prozat%C3%ADmn%C3%AD_vl%C3%A1da 



Zdroje fotografií a obrázků:

https://www.geni.com/photo/view/6000000010132981567?album_type=photos_of_me&photo_id=6000000013125003232 

https://www.geni.com/photo/view/6000000013125072522?album_type=photos_of_me&photo_id=6000000013125016226 

https://www.geni.com/photo/view/6000000013125072522?album_type=photos_of_me&photo_id=6000000055003810821 

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A9_Rakousko#/media/Soubor:Deutschosterreich-cs.png 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Bauer#/media/Soubor:Sennecke_-_Otto_Bauer,_1919.jpg 

https://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Bauer#/media/File:Otto_Bauer_(1881%E2%80%931938)_vor_dem_Rathaus_~1930_OeNB_12996628.jpg 

https://thecharnelhouse.org/2013/03/30/hysterical-materialism/dora-and-otto-bauer/ 


Související články
Jaký je vztah nejslavnější pacientky Siegmunda Freuda ke Dvoru Králové nad Labem? „Dora“ – případ pro bulvár
Celých dlouhých 40 let trvalo, než byl muži akceptován ženský Sokol a 50 let, než byl ženám umožněn vstup do předsednictva Sokola!
Vaše komentáře

Přidat komentář

Nadpis:
Jméno:
Email:
sledovat diskuzi emailem
Příspěvek:
Potvrzovací kód:CAPTCHA
Přečteno 429x