Vyhledej
Novinky emailem
Jaroměřsko > Historie > osobnosti

František Haas, neprávem zapomenutá osobnost Dvora Králové

Redakce, / 2.01.2024
Před sto lety málokdo v našem městě neznal sokolskou osobnost, která věnovala více než třicet let výchově sokolského dorostu, zemitého sokolského praporečníka a cvičitele Františka Haase.

FOTOGALERIE - František Haas, neprávem zapomenutá osobnost Dvora Králové


František Haas se narodil 24. února 1886 ve Dvoře Králové n. L. v č. p. 404. Pracoval jako strojní zámečník u Sochorů a všechen volný čas věnoval Sokolu. V Sokole cvičil od dorostu a patřil k nejlepším cvičencům. V roce 1903 vstoupil do Sokola jako muž, vynikal v nářaďovém tělocviku i lehké atletice. Často reprezentoval jednotu na župních závodech, závodech České obce sokolské (ČOS) i v Jugoslávii. 

Brzy byl povolán do cvičitelského sboru. Byl vyslán do šestitýdenní cvičitelské školy pořádané ČOS (Českou obcí Sokolskou), vedené legendárním náčelníkem Jindrou Vaníčkem. Čtvrt století se věnoval výchově dorostu. Jím vycvičení dorostenci získávali vavříny na župních závodech. Pod jeho vedením dorostenci po čtyři roky za sebou vyhráli župní přebor a získali tak do trvalého držení župní prapor dorostu. 

Své svěřence vychovával dobrým příkladem, žádal přesnost, pořádek, samostatnost a svépomoc. Ze starších dorostenců si připravoval cvičitelský sbor, kterému svěřoval družstva mladších dorostenců. Dorostence pověřoval drobnými administrativními pracemi (záznamy o docházce, vybírání příspěvků), podle jeho pokynů dorostenci založili knihovnu, pořádali besídky. Nejlepším dorostencům dával vlastnoručně vyrobené odměny. Vlastníma rukama realizoval také dary k životním výročím sokolských činovníků.



Patřil mezi první hráče kopané a házené v našem městě. Pěstoval střelbu z pušky, jeho snahou bylo vycvičit především dorost dle Tyršova hesla: „Zbroj z každé pěsti!“ Pracoval jako okrskový vedoucí dorostu, zastupoval župního vůdce dorostu. 

Starou sokolskou gardu připravoval k sletovým vystoupením. Propagoval šerm v jednotě i v župě, založil oddíl šermu. Byl uznávaným sokolníkem, správcem sokolovny i letního cvičiště. Pečoval o ledovou plochu na cvičišti. 

Jeho manželka Emilie Haasová (1878–1945) byla obávanou strážkyní sokolovny. Sokolovnu i další prostory pečlivě uklízela, a proto také vyžadovala perfektní dodržování domácího řádu sokolovny. Za působení Emilie Haasové si nikdo netroufl vstoupit do šatny nebo do cvičebních sálů ve venkovní obuvi. 

F. Haas byl po dlouhá léta také praporečníkem jednoty. Byl vážen pro své odborné znalosti i dobrou a čestnou povahu. Sokolové mu říkali „táta Haas“. 

V Sokole vyrostli i jeho synové, František a Miroslav. Syny vedl k všestrannému cvičení. Hoši patřili mezi průkopníky hokeje, věnovali se atletice i gymnastice. 

František Haas zemřel 13. května 1951. I přesto, že již byl Sokol zrušen, byl podle svého přání pochován v sokolském kroji.
 
Pro dokreslení osobnosti Františka Haase vám nabízíme krásnou vzpomínku, kterou před devadesáti lety sepsal kreslič u Sochorů Marius Stadler, a kterou jsme objevili při psaní knihy Sokolové pod Zvičinou v trutnovském archivu - Vzpomínka je o nádherném daru, který František Haase vymyslel a vytvořil pro náčelníka Ladislava Měšťanak šedesátým narozeninám:

„Den Slavnostní valné hromady k sedmdesátiletému jubileu jednoty Sokol Dvůr Králové n. L. a šedesátým narozeninám bratra náčelníka Měšťana dne 19. listopadu 1933.

Odpoledne:

Když teď, po slavnostní valné hromadě, sedím doma a promítám si znova ty dvě hodiny bratrského radování, když s úsměvem, si připomínám jakými krásnými slovy náš jubilant, náčelník bratr Měšťan svůj boj proti všem, kteří při příležitosti jeho šedesátých narozenin chtěli mu poděkovati za velkou jeho nezištnou sokolskou práci, prohrál či vyhrál, musím mysleti ještě na jednoho bratra, který sice dneska jubilantem není, ale podle svého skromného mínění a pozorování prožil pohnuté radosti k tomu dnu, určitě více, nežli bratr Měšťan sám.

Bratr Franta Haas, zámečník, postavy sice velké, silné, prací a bojem o živobytí pro četnou rodinu, dnes ovšem již trochu opotřebené. Je mu 47 let. Jako starý cvičitel a mnoholetý vedoucí dorostenců vychoval množství cvičenců a cvičitelů, ale byl určitě i jeden z hlavních nebo snad hlavní vychovatel prvního sportovního dorostu ve zdejším městě. 

On první zde seznámil mládež s lehkou atletikou atd. Ve svém řemeslu jest dovedným a šikovným, a co je pozoruhodné, vždy dobré mysli. Málokdy jdu kolem něho v dílně, aby mne svítícím obličejem nežádal, abych se u něho zastavil. „Musím Ti něco ukázati!“; Abych uvedl fakta: Bratr Haas mně ukáže malý kus měděné trubky – „vyčistili jsme skladiště, našel jsem tento kousek. K ničemu již není, ale já mám nápad, uvidíš, udělám z toho pohár pro kluky (dorost).“ Za nějaký čas přinesl mně hotový vytepaný pohár s prosbou, abychom mu na to nějakou ozdobu navrhli, David prý nemá co dělati, aby to na pohár vyryl atd. A jak tak častokráte již myslil na dorost, tak nezapomněl na padesátku bratra Béma (místonáčelníka), tak také nezapomněl na bratra Měšťana a jeho šedesátku.

Již před rokem mně důvěrně sdělil, že v listopadu 1933 bude bratru náčelníkovi šedesát let, a že mu něco musí chystati. Netrvalo to dlouho a již se mě ptal: „Co kdybych Měšťanovi udělal, víš, takovou věc, jak jsem dělal Bémovi, ale jinak, víš, tak tu rodnou chalupu, fotografii už mám a před chalupu bych mu postavil lípu.“ Hned si vyžádal, abych dovolil, aby mu mládenci z mého oddělení chalupu i strom nakreslili, prý to umí lépe než on.

První krok byl udělán. Franc si sbíral v novostavbě našeho šéfa, kde dělal kování na dveřích a oknech, odpadky stříbrného plechu, které tam nechali montéři při montování lustru. Již měl první materiál a již mně také brzo ukázal první vytepaný, malý lipový list. 

Člověk by nevěřil, že ty velké, hrubé, upracované ruce bratra Haase takový lístek mohou držeti, teprve vykovati a vytepati. Nejen, že se cítil při takové práci spokojen a šťasten, ale i láska mu svítila z očí, když zdůraznil, že to musí dostati dohromady pro bratra náčelníka. Celé myšlení v tom koncentroval a občas se s radostným úsměvem chlubil dalšími hotovými lístky.

Čas utíkal, listy rostly, ale Franc měl velké starosti. Materiál nestačil. Cestoval schválně do Hradce, aby u dodavatele lustrů sehnal další materiál. Zklamán se vrátil, materiál tento již neměli. A přece ho sehnal. Bratru Suchánkovi, obchod železem atd. ve městě se svěřil a ten mu materiál zaopatřil. Jako dítě se radoval, když konečně mohl kmen s větvemi vysekati a zpracovati. 

Nešlo to vždy hladce, ale šlo to přece. Blížila se doba podzimu. Franc měl již hodně lístků a potřeboval na ně jména. Totiž ten strom měl představiti cvičitelský sbor, kmen toho stromu ovšem jest náčelník Měšťan, větve a lístky jsou členové tohoto sboru. A pro každého člena cvičitelského sboru za dobu náčelníka Měšťana měl Franc připraven jeden list. A na každý list potřeboval vyrýti jméno. 

Neplatilo pro něho, že máme v rytebně moc práce, měl názor svůj, vyjádřil se krátce: „když jste chlapi líní, pak to ovšem nejde!“ Zdůraznil ovšem hned, že to brzo musí býti hotové. A bylo to. Terorizoval nemilosrdně a pomohl nějakým bratrským vynadáním a docílil to, co chtěl. Musí to prý býti. A když to všechno měl v ruce, byl nejšťastnějším člověkem, smál se celým obličejem: „Jen chtíti, chlapi!“

Slavnostní den se blížil. Haas mě jednoho krásného dne bratrsky ujistil, že prý nikdy tu nejsem, když mě tu věc chce ukázati. Do půl třetí ráno prý pracoval, ale teď že už všechny lístečky přiletoval. Začínala montáž. Jaký podklad? Různé hlavy, různé názory, ale zvítězila modrá barva a na místě původně myšlené červené barvy, na místě země pod stromem, se dalo dřevo. Haas pak na to ještě připevnil odpadlé listy zemřelých bratrů a obraz byl hotov. 

Dobrý bratr Haas svítil radostí a nechtěl bych býti indiskrétní, ale oči neměl úplně suché, když jsme chválili tuto krásnou práci i myšlenku a lásku, se kterou vše pro bratra náčelníka dal dohromady. Zapomněl na všechno i jak trápil bratra Davida, který jako rytec musel pomoci (a rád pomohl) a bratr Mann, který mu písmena musel dělati. Na moji výtku, že tou prací není k bratru náčelníkovi upřímný se zarazil. Proč prý? Věděl, že to myslím v žertu. „Nu, Franc, Ty jsi tam dal nápis Cvičitelský sbor svému náčelníku! A to není přece čistá pravda. Pravda jest, že Franta Haas tu práci dělal pro bratra náčelníka. A ten Franc Haas musí na tom také býti!“ Slíbil prý cvičitelskému sboru, že se o to postará, a ten slib přece musel vyplniti. 



Přes velký jeho protest jsem žádal bratry Davida a Manna, aby připravili štítek: „Navrhoval a provedl František Haas“ a štítek ten se tam připevnil. Odpustil mě to, když jsem mu upřímně řekl, že ne kvůli němu, ale aby budoucí viděli a věděli, kdo ten dobrý, hodný kumštýř byl. Rodná chalupa bratra Měšťana se na obraz nedostala, též zamýšlená trikolora se vynechala. 

Když měl hotovou práci konečně zabalenou, obešel nás, kteří jsme mu radou anebo spoluprací nějak pomohli se slovy: „Tak tedy Vám všem děkuji!“, usmíval se a balíček odnesl domů.

Pondělí 20. listopadu 1933, den po slavnosti:

Zářícího bratra Haase jsem viděl na dvoře továrny: „Tak co, Franc, mluvil jsi již s náčelníkem?“ „Člověče! Měli jsme odpoledne zkoušky pro večerní akademii, přišel tam. Dlouho sem se mu vyhýbal a snad i on mě. Ale pak již to nešlo, setkali jsme se a…krátce, člověče, …my se pak hubičkovali!“ Zářil při tom, ovšem ne bez slzy v očích. Šťastný dobrák!“

Pavlína Špatenková

zdroje:
P. Špatenková, K. Raich, Sokolové pod Zvičinou, Regiona 2023
Okresní archiv Trutnov, fond Sokola Dvůr Králové n. L.
Archiv rodiny Haasovy
Texty nekrologů F. Haas, vnuk F. Haase nejstaršího

 
Vaše komentáře

Přidat komentář

Nadpis:
Jméno:
Email:
sledovat diskuzi emailem
Příspěvek:
Potvrzovací kód:CAPTCHA
Přečteno 608x
 
Kalendář akcí
14.07.2024 19:00 - 14.07.2024 20:30
Kino - Zápisník alkoholičky
14.07.2024 16:30 - 14.07.2024 18:00
Kino - Jak zachránit draka
16.07.2024 18:00 - 16.07.2024 22:00
NáChodka turnaj v šipkách
16.07.2024 18:00 - 16.07.2024 22:00
NáChodka turnaj v šipkách
17.07.2024 15:45 - 17.07.2024 16:45
Jóga pro zdraví a sílu v každém věku