Vyhledej
Novinky emailem
Jaroměřsko > Historie > historie lyžování

Začátky lyžařství na Královédvorsku podle Ladislava Měšťana a Karla Ježka

Redakce / 2.12.2021
O historii lyžování v našem kraji napsali pro vlastivědný sborník Pod Zvičinou v roce 1933 pěkný příspěvek sokolové řídící učitel Ladislav Měšťan, jeden z prvních průkopníků lyžařství na Královédvorsku a náčelník Sokola ve Dvoře Králové i náčelník župy a učitel Karel Ježek, náčelník Sokola v Doubravici a župní místonáčelník a vedoucí pobytu v přírodě. Jejich povídání je zajímavé, a tak ho přinášíme celé, pouze s úpravou podle dnešních pravidel pravopisu.

FOTOGALERIE - Začátky lyžařství na Královédvorsku podle Ladislava Měšťana a Karla Ježka

Nejdříve úvod k textu a hlavně fotografiím v galerii 


Historie lyžování se úzce váže k sokolské jednotě ve Dvoře Králové, protože právě z jejích řad se zapojila celá řada členů do nového severského sportu, lyžování. Náčelník L. Měšťan prosadil zakoupení několika párů lyží, aby se do sportování mohli zapojit také nemajetní členové. Mezi nadšenými lyžaři bylo mnoho cvičitelů a cvičitelek Sokola. Pro ženy nebylo lyžování jednoduchou záležitostí, protože podle tehdejších konvencí lyžovaly v sukních. Královédvorští lyžaři objevili pro lyžování Zvičinu, která do té doby sloužila Dvorákům a dalším k pěstování turistiky, jejíž rozvoj se datuje do druhé poloviny 19. století.

Postupně se Zvičina stala oblíbeným lyžařským střediskem, pořádala se zde řada soutěží a závodů nejen na lyžích, ale také na saních. Sokolové umístili v roce 1909 do turistické chaty knihu, do které se zprvu zapisovala data výstupu a podpisy účastníků a místa odkud pocházeli, později přidávali dobyvatelé Zvičiny pár slov o počasí, o tom, jak se jim výstup podařil a také zdravici místním sokolům. A tak dnes máme unikátní doklad o tom, z jakých koutů Rakouska Uherska zavítali lyžaři na Zvičinu. Nejvzdálenější návštěvníci pocházeli z chorvatské Ljublaně. Mezi lyžaři čteme známá jména  - starosta České obce sokolské Josef Scheiner, jeho syn Josef zvaný Južík, absolvent zdejšího gymnázia, mistr lyžař Bohumil Hanč, který navštívil Zvičinu 5. února 1912, tedy rok před svou smrtí na krkonošském Zlatém návrší, dále najdete jména sochaře Španiela z Jaroměře, synové obchodníka Wenkeho z Jaroměře, členy sokolských jednot z blízkého i vzdálenějšího okolí a další lyžaře. Především samozřejmě čteme mnoho známých královédvorských jmen.

Díky Karlu Jarolímkovi a Ladislavu Měšťanovi se na Zvičině v letech 1910 a 1911 konaly veřejné kurzy norské lyžařské školy, které pod hlavičkou Českého spolku pro zimní sporty v Praze pořádal královédvorský Sokol. Kurzy vedl skvělý lyžař Nikolai Ramm Oestgaard z Kristianie, jehož podpis, jakož i podpisy účastníků v knize také najdete.

Další fotografie jsou z fotoalba profesora Kropáčka z Prahy, které dokumentují začátky lyžování u nás. Autorem velké části fotografií je královédvorský páter Kadlec. Album je uloženo v Městském muzeu. Dokumenty a fotografie a kroniky uchovává ve svém archivu Sokol, některé dokumenty jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Trutnově. V minulých dnech poskytla také cenné fotografie nejen z historie lyžování paní Eva Sychrová, rozená Měšťanová, praneteř náčelníka Ladislava Měšťana.
Jistě stojí za to, abychom alespoň pár stránek zveřejnili ve fotogalerii a potěšili oko milovníků královédvorské historie.

Pavlína Špatenková


Začátky lyžařství na Královédvorsku podle Ladislava Měšťana a Karla Ježka

(Vlastivědný sborník Pod Zvičinou 1933 (Pod Zvičinou, VIII. ročník, č. 2))


Není sportu, který by nás tak dokonale sblížil s krásami přírody, jako je jízda na lyžích, které nás lehce přenášejí přes stráně a úbočí, zahalená v bílou sněhovou přikrývku. Otevřely nám jako kouzelný klíč z pohádky cestu do zimního království pána krkonošských hor a dávají radost z pohybu, když jako na ptačích křídlech sjíždíme svahy našeho domova. Umožnily pohyb na čistém, bezprašném vzduchu a otužují vydatným pohybem nejen svaly našeho těla, ale i vůli, vytrvalost a odvahu, jichž se je tak často potřeba ke sjíždění na pohled nedostupných strání a překážek i jinde v životě člověka.


Jako sport se začala jízda na lyžích pěstovat v Norsku. Tam už v roce 1879 byly uspořádány závody v hlavním městě Kristiánii, dnešním Oslu, při nichž zvláště vynikli sedláci z Telemarska. Odtud jednak jako sport a jednak jako osvědčený dopravní prostředek se dostaly lyže k nám. V roce 1895 uveřejňuje v časopise turistů jeden z prvních průkopníků lyžování v Čechách, řídící učitel Jan Buchar z Jilemnicka svoje zkušenosti z jízdy na lyžích. Vřele je doporučuje všem turistům a zmiňuje se i o tom, že lesníci hraběte Harracha, jemuž patří značná část krkonošských lesů, užívají jich ve službě.

Všude, kde sníh znemožňoval zimní cestování, vytvořil si člověk již v dávných dobách obuv nebořící se do sněhu. Tato měla různý tvar dle rázu krajiny a podnebí. Tak ji užívali indiáni, Eskymáci, severské národy v Evropě, znali ji staří Slované a zejména Čechové, jak dokazují různé nálezy a vyobrazení ve starých cestopisech. Norové, Švédové a Finové užívali lyží ve vojsku a Rusové na nic podnikali již v 15. století s úspěchem válečné výpravy.

V roce 1897 začalo se jezdit u nás. Byl to Antonín Schulz, berní úředník ve Dvoře Králové n. L., který poznal lyžařství na svém dřívějším působišti v krkonošských horách a zanesl je k nám. Jeho přičiněním bylo objednáno prvních pět párů lyží, na nichž jeho společníci, členové královédvorského Sokola, zkoušeli svoje první lyžařské umění. Mezi nimi byl i náčelník jednoty Ladislav Měšťan. To byli odvážlivci, kteří první brázdili svými lyžemi zvičinské stráně, neboť na nich se tenkrát soustřeďoval lyžařský ruch.

Zvičina už tenkrát lákala v létě hodně turistů. Nebylo však odvážlivců, kteří nebojíce se obtížné cesty, přišli by se obdivovat jejím krásám i zimě. Chata Klubu českých turistů, která stojí na temeni Zvičiny (původně německý hostinec, v roce 1898 vykoupený), byla však v zimě uzavřena. Později se lyžařům od ní půjčoval klíč a teprve po delší době, hlavně následkem vzmáhajícího se lyžařského ruchu, byla otevřena i v zimě.

To už se lyžařství hodně rozšířilo a získávalo přátele hlavně mezi členy královédvorského Sokola, který měl v roce 1909 už čtyřicet lyžařů. Toho roku vyšla příručka Dr. R. Ročáka O jízdě na lyžích. V pozdějších dobách se lyžařských výletů na Zvičinu účastnil také starosta ČOS Dr. Josef Scheiner, jehož syn Josef, zvaný Južík studoval na dvorském gymnáziu.

Snad vás bude zajímat výzbroj tehdejšího lyžaře. Jejich lyže, většinou objednávané od výrobců z krkonošských měst, hlavně z Jilemnice a Vysokého se hodně lišily od dnešních. Byly širší (8 – 10 cm), kratší 180 cm s mohutnými a značně ohnutými špičkami. Vázání byla značně jednoduchá, buď z řemenů, a nebo se užívalo oblouků z rákosek, které byly u špičky boty přibity na lyži a k botě se připevňovaly několika řemeny. Později se užívalo tak zvané krkonošské patky, která je známa dnes pod názvem vázání Balatkovo a užívá se dodnes pro menší děti. Sestává se z kožené podešve, vpředu přišroubované na lyži a vzadu opatřen opatkem, který byl upevněn řemenem přes nárt. U špičky boty byla připevněna želízka, jimiž procházel řemen, upevňující špičku boty k lyži. Všechna tato vázání měla tu nevýhodu, že se lyže nedaly dobře ovládat a řídit. Proto hlavní oporou lyžařů byla až 2 m dlouhá bambusová tyč, dole okovaná důkladným bodcem. Vystupovalo se s ní sice obtížněji, ale zato byla dobrou pomůckou při sjezdu a výborně se jí prováděly obraty v jízdě. 
Z lyžařského umění znaly se hlavně obraty přešlapováním a přednožením, brzdění lyžemi a uhýbání oblouky. Zvláštního obleku na lyže nebylo, užívalo se úboru turistického a někteří lyžaři jezdili ve vysokých botách. Už tenkrát jezdily i ženy.

Sokol královédvorský pořádal často závody, jichž se účastnili závodníci z Jaroměře, Miletína, Bělohradu a Hořic. Ovšem i ty se lišily od dnešních závodů. Nezávodilo se se na 12, 18, nebo 50 km, stačilo tenkráte 5 km. Závodníci nedostávali ceny ani písemná uznání, stačilo prohlášení pořadí závodníků. V oblibě byl závod ve sjezdu z vrcholu Zvičiny k Lázním pod Zvičinou, který byl znesnadněn různými překážkami. Také se závodilo v takzvané krasojízdě, kdy závodníci objížděli, nebo se vyhýbali tyčím, v určité vzdálenosti do sněhu zapíchnutých.

V roce 1910 nastává nové období. Toho roku pořádal královédvorský Sokol spolu s Českým spolkem pro zimní sporty v Praze lyžařskou školu na Zvičině a za učitele byl získán výborný lyžař, norský nadporučík Nikolai Ramm Oestgaard. Do té doby spadají i začátky lyžařského umění nynějšího náčelníka Svazu lyžařů, architekta Karla Jarolímka (taktéž člena Sokola Dvůr Králové n. L.), který svoji lyžařskou zdatnost mnohokráte osvědčil v závodech doma i v zahraničí.

Škola Oestgaardova přinesla v lyžařství na Královédvorsku mnoho změn. Dlouhá bambusová tyč byla nahrazena dvěma kratšími, které byly později opatřeny dole rákosovými kroužky. Pomocí těchto se sice dobře stoupalo, ale hůře bylo při brzdění a zatáčení. Proto musel lyžař lépe ovládat lyže, což mu umožňovalo nové Huitfeldovo vázání. Lyžařské umění bylo obohaceno novými prvky, hlavně telemarkem a kristiánií. Jsou to švihy, kterými lyžaři mění směr jízdy, nebo zastavují.

Novinkou byl i skok z můstku, který se dnes stal vrcholem lyžařského umění. Proto není divu, že závodům, kterými byla Oestgaardova škola zakončena, a které vyvrcholily v prvých závodech ve skoku, přihlíželo už tenkrát na dva tisíce diváků.

Světová válka (1914 – 1918) zarazila vývoj lyžařství u nás, ale využila tohoto sportu pro sebe. Byly zřízeny, hlavně na ruském a italském bojišti, celé oddíly vojenských lyžařů, které konaly výzvědnou službu. Naši legionáři v Rusku si rovněž sami vyráběli lyže a užívali jich nejen ve vojenské službě, ale i k ukrácení a zpříjemnění zimního pobytu na sibiřských pláních.

Mnoho zla, smutku a bídy přinesla válka, ale poučila dostatečně lidstvo o ceně zdravého, obratného a sportem vypěstěného těl, které odolávalo i největším útrapám. Přinesla nám z Anglie a z Ameriky zvýšený zájem o tělesná cvičení. Není proto divu, že byly po zásluze oceněny také výhody a přednosti rozumně prováděného lyžařství, které se rok od roku utěšeně vzmáhá nejen mezi dospělými, ale i mezi mládeží, proniká do měst a vrací jejich obyvatele ve volných chvílích přírodě, aby v ní načerpali nových sil a chuti k práci.

Karel Ježek, Ladislav Měšťan roku
(Vlastivědný sborník Pod Zvičinou 1933 (Pod Zvičinou, VIII. ročník, č. 2)

Do současné češtiny přepsala Pavlína Špatenková

Album je uloženo v Městském muzeu. Dokumenty a fotografie a kroniky uchovává ve svém archivu Sokol, některé dokumenty jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Trutnově. V minulých dnech poskytla také cenné fotografie nejen z historie lyžování paní Eva Sychrová, rozená Měšťanová, praneteř náčelníka Ladislava Měšťana.

Nedávno vyšla kniha o historii lyžování nejen na Královédvorsku od pana Karla Raicha. Koupit si ji můžete U Veselých, v muzeu a snad i v knihovně. Pár kapitol najdete i na těchto stránkách zde


Související články
První běžkařské závody a historie oddílů sjezdového i běžeckého lyžování od 60 do 80 let 20 století!
Architekt Karel Jarolímek - synonymum pro Královédvorské lyžování
Ladislav Měšťan - učitel a sportovec, osobnost, která přes padesát let ovlivňovala sport, výchovu a vzdělávání na Královédvorsku
Činnost Ústřední matice školská (ÚMŠ) ve Dvoře Králové n. L. a okolí
Královédvorák Jindra Bém, legionář, sportovec a politik, který byl trnem v oku Němcům i komunistům
Nový prapor si nechala vyrobit sokolská župa Podkrkonošská Jiráskova
Jedinečné osobnosti regionu jsme vám představili v unikátním projektu JAK SE TU ŽIJE
Unikátní vzpomínky na učitele Karla Ježka, kterého popravili nacisté
Vaše komentáře

Přidat komentář

Nadpis:
Jméno:
Email:
sledovat diskuzi emailem
Příspěvek:
Potvrzovací kód:CAPTCHA
Přečteno 1032x