Vyhledej
Novinky emailem
Jaroměřsko > Co se děje > festivaly

Autobus s vypravěčem brázdil Královédvorsko, k plavání hrál hornový ansámbl, v lomu se odehrál příběh Kytice

Redakce, / 29.08.2023, Královédvorsko
Možná máte náš kraj prošlý křížem krážem a už vás nemůže nic nepřekvapit. Nebo si to myslíte. Úkolem multižánrového festivalu Theatrum Kuks je vás přesvědčit o opaku. Vždy je co objevovat!

FOTOGALERIE - Festival Theatrum Kuks - výlet s vypravěčem


Považuji festival Theatrum Kuks již léta za nejkrásnější ukončení letních prázdnin. Těším se, až se do regionu vždy na 5 dnů vrátí živé baroko, na parkovišti u hospitalu přistane šapitó a kopec k hospitalu laskavě přepůlí pojízdná polévkárna. Každý rok přijdou organizátoři s novinkou, která i věrné diváky opět a znovu dostane. Letos se mi povedlo absolvovat v rámci festivalu naprosto famózní nápad: výlet po regionu autobusem s vypravěčem a 4 zastaveními, kde na každé z nich nechyběl kulturní zážitek. Sice nové baroko trochu probublávalo i do jiných uměleckých směrů, ale spojitost se vždy našla!

Storytellingový autobus  

Plný autobus natěšených kulturních turistů jezdil celý čtvrtek po krajině a zastavoval na místech, která předem určil jako hodná kulturního zážitku evidentně velký milovník bláznivých myšlenek, pravděpodobně Petr Hašek, umělecký ředitel festivalu.

Na fotbalovém hřišti v Kuksu nenastupovali v tento den do autobusu fotbalisté, ani fanoušci místního okresního kola, ale 40 lidí mířících na místní kopce. 
Přidal se k nám i famózní a nadšený vypravěč Justin Svoboda. Nejenže s námi jel, on nás bavil. Překřičel i motory, takže první podmínku řečníka - silný hlas - splnil. Druhou podmínku - zajímavý příběh - zřejmě splnil také, protože já si z krajiny plující za okny nepamatuji nic. Zřejmě je to zvyk z divadla dívat se na vypravěče a herce. V případě našeho autobusu tak vznikla myšlenka, že se jednalo o pojízdný stand-up.

První zastávkou je Zvičina, hora převeliká, která na svém vrcholu kromě vizuálně výrazných vysílačů skrývá za stromy také kostel sv. Jana Nepomuckého. Právě tam se konal první bod programu krajinářské jízdy. Program s názvem Řekni mi mířil na diváky, kteří říkali příběhy, a zkušená dvojice Antonia Nyass a Milli Janatková je na místě svými hlasy zhudebnila. Říká se tomu vokální improvizace. Úžasná záležitost. 

Venku jsem se pokochali výhledy i nabídkou ve stánku a vydali se s kopce dolů - výš už to tady ani nejde.

Starý pan řidič si hravě poradil s dlouhým vysokým modrým autobusem i na polních cestičkách. A tak jsme zaparkovali i u Svatojánských lázní u Miletína a došli si do tamního lomu, kde jsme se usadili na lesních bidýlkách. Jako na větvi jsme hltali Erbenovu Kytici ve skvělém a vtipném podání herců z Plzně (Johan a Petr Vydarený). Koho maturita z češtiny teprve čeká, ten si může odškrtnout romantismus - s takto odvyprávěným Vodníkem ho žádný učitel nepotopí.

Oběd v nedalekém Miletíně někdo pojal ryze místně a pojedl tradiční Miletínské modlitbičky. Kaloricky hodnotné jídlo jsme jeli vyplavat do nedalekých slunečných lázní Dachova. Aby nás plavání bavilo, hrál nám na na břehu velké vodní nádrže prvorepublikové plovárny hned celý hornový ansámbl Za Rohem. Vydrželi jsme ve vodě dlouho i díky její teplotě: na studeném prameni zřejmě seděl zmíněný vodník. Škoda, že hudebníci nemohli obsadit ostrůvek uprostřed vodní plochy - sami se těšili na finální skok do vody!

Den pomalu končil a my se se sluníčkem jeli večer rozloučit na Chotěborky, do části obce Vilantice. Chotěborky prý patří mezi vůbec první české vesnice. Je tu jen 10 domů s číslem popisným, významných rodáků tu však mají jako ve velkoměstě. Ještě než jsme si sedli na piknikovou deku s košem plných dobrot od šéfkuchaře Borovanského, prohlédli jsme si díky vstřícnosti paní starostky vnitřek nejen zdejšího mariánského kostela, ale také sousední dřevěné zvonice. Ti větší z nás si z okna zvonice užívali krásný výhled, ti menší využili mobilů na konci dlouhé ruky k zaznamenání okolní krásy.

Po 20. hodině jsme již zamířili za hřbitovní zeď a usadili se ve stínu vzrostlých lip na deku. Pod námi svítila okna domácností v Dubenci a nad námi hvězdy. Za zpěvu ukrajinského a balkánského folku v podání zpěváků skupiny Milánosz jsme si užívali výborného jídla i pití: energeticky jsme se tak dobili po těle i na duši. 

Bylo to nebeské - však nebeský byl celý letošní ročník. Křídla andělů byla pro jistotu uzavřena ve skleněné skříňce pod hospitalem. Andělé tak chránili místo před všemi ďábelskými neřestmi - včetně bouřek, které nakonec o víkendu nepřekročily ani hranici regionu.

Jestli ty anděle nikdo nevypustil, budou tam až do příštího ročníku festivalu. Pište si do diáře 21. - 25. srpna 2024.

Kateřina Sekyrková

Související články
Kuks v roce 2023 opět ožil novým barokem: diváky oslnil mim Vizváry i národopisný soubor Kohoutek
Vaše komentáře

Přidat komentář

Nadpis:
Jméno:
Email:
sledovat diskuzi emailem
Příspěvek:
Potvrzovací kód:CAPTCHA
Přečteno 320x